Nespavost se u dětí stejně jako u dospělých projevuje ztíženým a prodlouženým usínáním, opakovanými nočními probouzeními nebo předčasným ranním probuzením, v dětském věku se tyto potíže hodnotí většinou na základě údajů rodičů.
Nespavost postihuje 20–30 % dětské populace, s maximem v kojeneckém věku a batolecím věku, ve školním věku klesá výskyt na 10–15 % s určitým vzestupem v době dospívání.
Nespavost je spojena s poruchami chování, nálady a intelektové výkonnosti. Velmi častým projevem je hyperaktivita, která pomáhá překonávat ospalost. Děti se obtížně soustředí, jsou impulzivní, podrážděné, úzkostné. Některé tyto projevy mohou napodobovat diagnózu porucha koncentrace s hyperaktivitou (ADHD). Nedostatek spánku negativně ovlivňuje schopnost abstraktního myšlení, paměť, reakční čas, schopnost rozhodování a řešení problémů, což vede ke zhoršenému školnímu prospěchu.
Nespavost u kojenců a batolat.
Stížnosti na nespavost se objevují až u 50 % kojenců. Nejčastější příčinou (80–90 %) jsou chybné návyky a nesprávný spánkový režim dítěte. U kojenců se zejména do 6 měsíců věku mění skladba spánku a jeho rozložení během dne, proto je důležité vytvořit dítěti v tomto věku správný režim (viz instrukce ke spánku kojenců).
Nejčastější v tomto věku je porucha spánku z naučených asociací při usínání, která se projevuje především opakovanými nočními probouzeními. Dítě je večer zvyklé usínat za přítomnosti rodiče a za specifických okolností (např. při kojení, při houpání v náruči matky) a při nočních probouzeních, která jsou v tomto věku vzhledem k jinému složení spánku normální, vyžaduje stejné podmínky jako při večerním usnutí. Řešením této poruchy je důsledné zavedení správných návyků (viz postupy při nespavosti kojenců). Častějšími probouzeními se mohou projevovat děti, u nichž se později vyvine porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), ale i u nich mají režimová opatření významné místo.
U batolat se projevuje porucha spánku z nedostatku režimu – dítě oddaluje usínání vyžadováním pohádek, sledování televize, opouštěním postýlky. Při změně výchovných postojů rodičů tato porucha rychle vymizí.
V malém procentu případů může být nespavost způsobena gatroesofageálním refluxem, chronickým zánětem středního ucha či potravinovou alergií.
Předškolní a školní věk
V předškolním a školním věku jsou tyto nejčastější příčiny nespavosti:
- strach z usínání, podmíněný strašidelnými a úzkostnými představami (např. představy příšer, zlodějů, obava ze tmy) při výrazném rozvoji fantazie u předškolních dětí
- obavy z usínání při opakovaných zlých snech (nočních můrách)
- psychické příčiny – úzkostná porucha, školní a rodinné problémy, posttraumatická stresová porucha
- nepřiměřená hygiena spánku (sledování televize před spaním a obecně umístění televize v dětském pokoji je spojeno s problematickým usínáním i narušením nočního spánku)
- syndrom neklidných nohou, periodické pohyby končetinami ve spánku
- idiopatická insomnie (diagnóza se většinou stanoví až zpětně)
Dospívání
V dospívání výskyt nespavosti mírně narůstá, a to jednak vlivem fyziologickým (posunem sekrece spánkového hormonu melatoninu do pozdějších hodin), jednak vlivem sociálním a psychických změn. Nespavost mívá tyto příčiny:
- syndrom zpožděné fáze usínání
- nepřiměřená spánková hygiena
- psychiatrické onemocnění (nespavost jako počáteční projev deprese, schizofrenie)
- další psychické faktory a poruchy (úzkostná porucha, neurotické potíže, stres)
- syndrom neklidných nohou, periodické pohyby končetinami ve spánku
Náměsíčnost a noční děsy
Tyto poruchy patří mezi parasomnie, což jsou nežádoucí projevy, které se vyskytují během spánku, při usínání nebo při probouzení ze spánku.
Náměsíčnost a noční děsy se objevují především v předškolním a školním věku, později jejich výskyt výrazně klesá. Jsou považovány za přechodnou, vývojovou poruchu spánku, vázanou na období, kdy je hodně hlubokého spánku a práh probuzení je poměrně vysoký. Do značné míry se na jejich vzniku podílí dědičná dispozice. Při obou stavech dochází k nedokonalému, částečnému probuzení z hlubokého spánku, obvykle za 1–3 hodiny po usnutí. Náměsíčnost a noční děsy se odehrávají ve stavu změněného vědomí, nedochází k dosažení bdělosti. Dítě je zmatené, omezeně vnímá okolí a omezeně reaguje na podněty. Náměsíčnost je spojená s opuštěním lůžka, vykonáváním různých automatických činností, chozením po bytě. Hrozí nebezpečí úrazu (pádu se schodů, z okna) nebo opuštění bytu. Trvání stavu je několik minut až půl hodiny. Epizoda končí spánkem po návratu na lůžko nebo usnutím na jiném místě. Ráno si dítě na noční stav nepamatuje.
Noční děsy vypadají většinou dramaticky, dítě se náhle posazuje na posteli, křičí, pláče, má ve tváři výraz děsu, rozšířené zorničky, zrychleně dýchá, buší mu srdce, nepoznává rodiče a brání se jim. Obě poruchy většinou spontánně s věkem vymizí. Nezbytná jsou vzhledem k riziku zranění bezpečnostní opatření (zajištění dveří, oken). Během nočního stavu nemají být děti buzeny, stav se tím může prodlužovat a zhoršuje se zmatenost. S různým výsledky se v léčbě uplatňuje behaviorální trénink, relaxační metody, biofeedback. Pokud jsou stavy časté a chování během nich nebezpečné, používá se krátkodobě léčba benzodiazepiny. V některých případech je nutné vyloučit epileptické záchvaty, které mohou uvedené poruchy napodobovat.
Zástavy dechu ve spánku (spánková apnoe) a chrápání
Zástavy dechu ve spánku (apnoe) jsou nejčastěji způsobeny překážkou v horních cestách dýchacích (obstrukční spánková apnoe). Na vzniku se uplatňují všechny faktory, které vedou ke zhoršené průchodnosti horních cest dýchacích – změny jejich struktury, ale také svalového napětí. U dětí je nejčastější příčinou obstrukční spánkové apnoe zvětšení nosní mandle a krčních mandlí. Samotné zvětšení mandlí však k rozvoji apnoe nestačí. Současně musí být přítomny drobné odchylky v utváření a nervovém zásobení dýchacích cest, které jsou částečně podmíněné dědičně. Spánková apnoe se vyskytuje až u 3 % dětí s maximem mezi 3. až 8. rokem života. Projevuje se nočními a denními příznaky. V noci je nápadné chrápání, přerušované zástavami dechu, lapáním po dechu, zatahováním hrudníku, opakovanými probouzeními. Ráno se děti budí unavené, mají sucho v ústech, bolí je hlava. V popředí mohou být denní potíže – hyperaktivita, porucha soustředění, zhoršení intelektových funkcí, poruchy nálady.
Účinnou léčbou je ve většině případů současné odstranění nosní mandle a krčních mandlí. Po samotném odstranění nosní mandle se potíže často znovu vracejí. Spánková apnoe je častější u dětí s neurologickými chorobami (nervosvalovými onemocněními, dětskou mozkovou obrnou), genetickými syndromy (např. Downým syndromem, syndromem fragilního X chromozomu), při chronické rýmě, alergiích, sinusitidě, obezitě, gastroesofageálním reflexu. Diagnóza spánkové apnoe by měla být vždy potvrzena polysomnografickým vyšetřením. Chrápání bez zástav dechu se objevuje u 20 % dětí. V některých případech může být spojeno s podobnými denními potížemi jako spánková apnoe.